Funkce: Kuchař
Jak máš nejraději, když tě lidé oslovují?
Luboš i když ve škole mi říkali někdy Blacku nebo Viktore. První přezdívka vznikla podle příjmení Černý a druhá, protože Viktor byl můj otec, se kterým se znal náš učitel dílen, který si mne s otcem stále pletl. Takže mi spolužáci na devítiletce říkali také tak.
Tvé motto:
Asi bych použil slova pana Augusty z filmu Holka na zabití, který prohlásil:
„Host musí dostat vždy najíst i kdybych měl telecí vykouzlit z vepřové krkovičky“.
To platí i pro děti na táboře.
Jaké máš zkušenosti s tábory?
Velké, od roku 1979 jsem jezdil jako oddílový vedoucí a od roku 1982 jako hlavní vedoucí tábora, kde bylo 150 dětí a 30 lidí personálu. A protože to bylo náročné, tak jsem od roku 1988 dělal hospodáře na stanovém táboře pro 40 dětí a později od roku 2011 jsem se k táborům vrátil jako kuchař.
Jak trávíš svůj volný čas?
Moc volného času nemám, moje profese mne dost vytěžuje, i když jsem již v důchodu. Snad v poslední době vnuk Jaroušek, kterému bude v červenci 1 rok.
Jaké je tvé oblíbené místo na táboře?
Jednoznačně kuchyně i když v této budu vařit poprvé, ale snad to zvládnu.
Tvá nejhezčí vzpomínka na tábor?
Asi okamžiky strávené s dětmi, když mi děkovaly na konci tábora za vaření. Doufám, že i letos budou děti s jídlem spokojeny.
Co se ti vybaví, když se řekne ,,léto“?
Většinou odpočinek na chalupě a pobyt v hotelu u moře, kam jezdíme s manželkou po skončení prázdnin již 10 let. Vždycky si říkáme, že tam jezdíme, když jsou děti ve škole a je jich tam již méně. Určitě to není proto, že bychom neměli děti rádi, sami jsme vychovali dvě děti, které od malička jezdily na tábory a dcera jezdí jako vedoucí stále. Letos tam pojede i s vnukem.
Na co jsi pyšný?
Asi na to, že jsem mohl v životě vystudovat a dělat to, co jsem chtěl a co mne bavilo.
